Hans Staden:
Dvě cesty do Brazílie

"Pravdivá historie a popis země nahých a strašlivých lidožroutských divochů..." vychází pod názvem "Dvě cesty do Brazílie" k 500. výročí prvního přistání evropských mořeplavců pod velením Pedra Álvarese Cabrala k břehům Jižní Ameriky. Půl století poté, v letech 1547-1555, se zúčastnil v portugalských a španělských službách dvou vojenských výprav do Nového světa také německý žoldák Hans Staden. O svých zážitcích námořníka, dělostřelce a posléze trosečníka a zajatce kanibalů vydal po návratu roku 1557 knižní svědectví, doplněné poznatky o novém kontinentu a ilustrované atraktivními dřevoryty. Jeho dílo se okamžitě stalo jakýmsi bestsellerem mezi cestopisnou literaturou své doby, zejména pro realistické líčení jeho zajetí u lidojedů, kdy po devět měsíců stál na hranici života a smrti. Styl jeho vyprávění byl veden snahou střízlivě a objektivně přiblížit tehdejším evropským čtenářům, mnohdy mystifikovaným neuvěřitelnými zkazkami o exotických končinách, neznámou zemi a život indiánů, ale především podat svědectví o své neochvějné víře v Boží milosrdenství, s jehož pomocí ze všech nebezpečí podivuhodně vyvázl.

Dílo je ve světě vysoce oceňováno jako základní studijní literatura iberoamerické historiografie a etnografie. Staden nebyl ve své době jediným a ani prvním Evropanem, který zachytil své dojmy z pobytu v jihoamerickém kontinentu, ale jeho líčení patří k nejpůsobivějším, nejrozsáhlejším a nejsystematičtějším. Pozoruhodným způsobem a velmi odvážně překročil středověký názor a nastínil vskutku novověkou analytickou metodou život a kulturu brazilských indiánů kmene Tupinambá, jakož i první věrohodné údaje o fauně a flóře nového kontinentu. Významnou součástí nynějšího vydání revidovaného překladu Vlasty Havlínové (prvně vyšel roku 1957) je přínosná závěrečná studie přední české amerikanistky Simony Binkové o autorovi a jeho době i o literárním obrazu Brazílie 16. století v evropském i v českém prostředí a postřehy o původním brazilském obyvatelstvu.